Tanečně - pohybová terapie
Tanečně - pohybovou terapii můžeme považovat za uměleckou terapii, neboť se při ní pacient vyjadřuje verbálně i neverbálně prostřednictvím specifického média, uměleckého – pohybového. Díky využití uměleckých prostředků dochází k nižší vědomé kontrole projevu emocí uvědomovaných i skrytých, abreakci (odžití emocí), a tím i tedy k prevenci sociálně méně přijatelného jednání.
Prostřednictvím tanečně-pohybové terapie pacient lépe poznává své tělo, svůj pohybový styl a jeho souvislost s osobnostními rysy a aktuálním emočním stavem. Dochází k propojení pohybu, atmosféry a emoce a přesného pojmenování.
Cílem tanečně - pohybové terapie je umožnit člověku jasnější vnímání a orientaci ve vztazích, vztah k sobě samému (porozumění a přijetí sebe sama, otevřené vyjadřování sebe sama).
Definice EADMT (Evropská asociace tanečně - pohybové terapie):
"Tanečně - pohybovou terapii můžeme definovat jako terapeutické využití pohybu za účelem rozšíření emoční, kognitivní, fyzické, spirituální a sociální integrace jednotlivce."
(zdroj: www.maut.cz)
V ČR proběhl v letech 1997 – 1999 v pražském Duncan Centru první tříletý výcvik v tanečně – pohybové terapii pod vedením terapeutů Americké asociace tanečně – pohybové terapie (ADTA). Další následoval v letech 2005 – 2007. V roce 2002 byla založena Česká asociace taneční a pohybové terapie TANTER (Dosedlová, 2012, str. 79). V roce 2007 vznikla MAUT – asociace tanečně – pohybové terapie. Na katedře speciální pedagogiky v Olomouci se otevřel tří semestrální obor taneční pohybová terapie. V roce 2007 také vznikla Akademie Alternativa s.r.o., která vzdělává v oblasti uměleckých terapií (muzikoterapie, arteterapie, dramaterapie). V roce 2011 otevřela také první tříletý výcvik v tanečně – pohybové terapie pod vedením terapeutů z Evropské asociace taneční terapie s vzácně udělenou akreditací MŠMT.
„Byl pro mne významný den, když jsem zjistila, že neučím tanec, ale lidi...To nasvědčovalo tomu, že můj prvořadý zájem může mít co do činění s procesem a ne výsledkem, že to možná není umění, o co mi jde, ale že se jedná o další způsob lidského rozvoje“ (Whitehouseová, 1968).
